krajinná tvorba

Člověk si v poslední době od krajiny víc bere, než jí dává. Po druhé světové válce u nás docházelo ke scelování polí a k rozorávání mezí a polních cest, které byly v české krajině po generace a dávaly jí tvář. Zanikla spousta rozptýlené zeleně, klesla rozmanitost rostlinných a živočišných druhů úbytkem jejich přirozeného prostředí. Teď dochází ve větším měřítku ke kácení alejí podél silnic. Tím se ztrácí jeden z nejvýznamnějších znaků české krajiny. Volná krajina kolem měst mizí na úkor nové výstavby, vznikající v režii developerů pod heslem „po nás potopa“. Ostatní se potom diví, že nemají kam a hlavně kudy jít.

Je na současné generaci, aby postoj k využívání krajiny změnila, začala si jí vážit, vrátila jí přirozený charakter a pohostinnost pro rostliny, živočichy, ale i člověka. Je třeba si uvědomit, že veškeré změny v krajině, které člověk provádí,  jsou nevratné a musí se proto řídit jasnými pravidly.

Podoba české krajiny nám není lhostejná, proto přispíváme k její obnově projekcí citlivě řešených úprav (biokoridory, biocentra, aleje, doplňková zeleň cest, zeleň podél vodotečí a vodních ploch).

krajina
 krajina pohled  krajina pohled 2